Vědro ze dřeva,dvě uši 25x40cm. Dubové
Bednářské řemeslo se dělilo na bečváře, bednáře, neckáře, korytníky, pouzderníky a mnoho dalších. Nejdříve se bednáři od bečvářů rozlišovali sortimentem (bednář vyráběl běžné dřevěné nádobí z „bílého“ měkkého dřeva - štoudve, vany, škopky, bečky, necky, dřezy, džbery, putny, vědra, máselnice, konve, apod.). Bečvář dělal bečvy, sudy (sudy ležácké - 1000 až 10 000 litrů, sudy transportní - 10 až 800 litrů) a kádě z „černého“ dubového a bukového dřeva.
Bednářské nádobí se zprvu stahovalo dřevěnými obručemi – ty si bednář vyráběl z březových, lískových habrových či jiných materiálů. Bečváři pobíjeli své dílo obručemi kovovými. yráběli všechno dřevěné nádobí potřebné v domě a hospodářství, jako jsou škopky, dížky, vany, putny, voznice, ale také míry na obilí. Dále to byla sýřidla, máselnice, různé díže a podobně.
V 19. století bednářství a bečvářství splynulo a postupně jej vytlačila kovovýroba a stále levnější kovové nádobí, které se dostávalo do domácností a vytlačilo tak tradiční dřevěné nádoby.
Stará řemesla.