Řechtačka velká dvojitá.

Velikonoční svátky a způsob určení jejich data

Velikonoční svátky patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara, nového vegetačního období, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí. Tyto svátky jara byly slaveny různou formou už u starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované svátky se objevují poprvé u Židů. Byly to svátky přesnic (pascha) slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14.dne měsíce nisanu. Svátek pascha (hebrejsky pesah = přejití, ušetření) je oslavou toho, že Hospodin, když hubil prvorozence v Egyptě, přešel a ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka.

Symbol beránka přešel významně do křesťanského pojetí Velikonoc. Kristus je nazýván Beránkem Božím na znamení čistoty, nevinnosti a poslušnosti. Je velikonočním Beránkem nového Izraele, jehož krev zachránila pokřtěné od hříchu a smrti. Původní podstata svátků se promítá i do křesťanského symbolu smrti a následného vzkříšení Ježíše Krista. Ježíš snímá svojí obětí hříchy světa. Jeho oběť je křesťansky chápána jako naplnění starozákonné paschy – Hospodinovo přejití a ušetření Božího lidu záchrannou krví Beránka.

Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle. Způsob určení dat křesťanských Velikonoc byl stanoven na ekumenickém koncilu v maloasijské Niceji roku 325.

Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk.Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku. Za první jarní den byl pevně stanoven 21. březen. Pozor, toto se nemusí shodovat s astronomickým výpočtem jarní rovnodennosti, která může díky skokovým úpravám kalendáře pomocí přestupných dnů nastat až o dva dny dříve či později. Například v letošním roce nastala jarní rovnodennost již 20. března a současně v týž den nastal i úplněk. Z astronomického hlediska by se pak měly Velikonoce slavit již 26. března. Z církevního způsobu určení však úplněk 20. 3. není ještě úplňkem jarním (tím je až úplněk následující, který nastane 18. 4.), a proto se slaví letos (rok 2000) Velikonoce až 23. dubna. Z uvedeného vyplývá, že připadne-li úplněk na 21. března a tímto dnem je současně sobota, následující neděle 22. března je již nedělí velikonoční. Je to současně i nejrannější datum, na které může velikonoční neděle připadnout. To je jedno z určujících pravidel. Další pravidlo pak stanoví, že nejzazší datum Velikonoc může být 25. dubna. V případě, že by první jarní úplněk připadl na 19. dubna a tento den byla současně neděle, vyšlo by datum Velikonoc až na 26. dubna. Protože toto není přípustné, přesouvá se úplněk o jeden den zpět (na 18. duben) a velikonoční neděle se slaví již 19. dubna. Ve dvacátém století tento případ nastal v roce 1981.

Jak je ale možné „přesunout" měsíční úplněk? Astronomický výpočet okamžiku měsíčního úplňku pochopitelně přesunout nelze. Církevní počty však nepracují s reálnou fází Měsíce, ale s tzv. církevním (cyklickým) měsícem, který se dlouhodobě shoduje s reálnými měsíčními fázemi, v konkrétním případě se ale může od skutečné měsíční fáze poněkud odlišovat. Protože určení církevního měsíčního úplňku je v podstatě určením „administrativním", lze jej též i administrativně přesunout.

Ani tím však komplikace nekončí. Další pravidlo vymezující datum velikonoční neděle praví, že v jedné devatenáctileté periodě tzv. zlatého čísla nesmí být velikonoční neděle dvakrát v nejzazším přípustném datu, tj. 25. dubna. Tento případ nastal ve dvacátém století v letech 1943 a 1954, které patří do jedné a téže periody začínající rokem 1937 a končící rokem 1956. V roce 1943 se Velikonoce slavily 25. dubna, v roce 1953 se však velikonoční neděle přesunula o týden dopředu na 18. dubna. Na mezní data však připadají Velikonoce jen velmi zřídka.

Mgr. Pavel Najser
Štefánikova hvězdárna

Popeleční středa

Loni posvěcené kočičky jívy se spálí a použije popel (na popeleční středu se udělá křížek na čele).

Je to příprava na velikonoční období. Od popeleční středy se drží půst až do velikonoc. 

Víkendem před popeleční středou končí masopust.

Z toho vyplívá, že velikonoce můžou být nejdříve 22.března a nejpozději 25.dubna.

Slaví se vždy první neděli po jarní rovnodennosti a po měsíčním úplňku. (mezi 22.3. a 25.4)

Předchází jim Pašijový týden, který začíná šestou postní nedělí - Květnou.

Každý den tohoto týdne má své jméno.

Květná neděle či Palmová - věřící si připomínali vjezd Ježíše do bran Jeruzaléma. Lidé jej vítali palmovými ratolestmi. U nás, zejména na venkově, jejich funkci převzaly větvičky jívy (kočičky).

Modré pondělí - v pondělí se čte evangelium o kající ženě, jež pomazala Kristu nohy mastí.

Šedivé úterý - jsou pašije, tedy bohoslužby, na nichž se čtou evangelia svatého Marka a sv.Lukáše.

Škaredá středa - prý proto, že se tento den Jidáš škaredil na Ježíše Krista. Lidé na venkově ji častěji nazývají také sazometná, to kvůli komínům, které se tehdy vymetaly.

Loni posvěcené kočičky jívy se spálí a použije popel (na popeleční středu se udělá křížek na čele).

Je to příprava na velikonoční období. Od popeleční středy se drží půst až do velikonoc. 

Víkendem před popeleční středou končí masopust.

Zelený čtvrtek, kdy se konala poslední večeře Páně, při níž Ježíš svým žákům umyl nohy jako příklad pokory a bratrské lásky. Během této večeře oznámil Ježíš, že ho Jidáš zradí. Rozdal chléb se slovy „Toto je mé tělo“, poté jim podal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví“. Tehdy Ježíš určil svátost eucharistie. V tento den umlkají v kostelech zvony a znovu se ozvou až na Bílou sobotu. Říkává se, že na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony do Říma. Na venkově jejich zvuk suplují děti, které chodí po vsi s řehtačkami. Na Zelený čtvrtek se také začaly připravovat obřadní pokrmy, pekly se takzvané jidáše.

V noci ze čtvrtka na pátek, který je nazván Velký, byl Ježíš zatčen poté, co ho Jidáš prodal za třicet stříbrných. Následoval výslech u Piláta Ponského.

Velký pátek, který je pro křesťany dnem velkého smutku a přísného půstu, byl Kristus ukřižován na Golgotě. V kostelích, kde se neozývají varhany, nezdobí je svícny ani květiny, se čtou pašije o umučení a zmrtvýchvstání Krista. S tímto dnem je také spojena řada lidových pověr a zvyků. Například lidé brzo vstávali, aby se omyli v potoce. Věřili totiž, že se tak ochrání před nemocemi, kterých se obávali. Lidová pověst také říká, že v tento den vydává země své poklady, otevřou se skály.

Bílá sobota, kdy ležel Ježíš v hrobě, ja pak ve znamení příprav na večerní mši - Vzkříšení, po níž končil půst. Ta se koná po západu slunce.

V neděli na Boží hod velikonoční, si křesťané připomínají vzkříšení Krista. Tento den chápali lidé jako dny plné radosti. Na nedělní tabuli nechybělo kůzle či jehně. Při nedělní mši, poselství „Orbi et urbi“. Děti dostávají dárky. Zajíček jim schovává do trávy malovaná vajíčka a děti se baví jejich hledáním. V tento den se před kostely zykládá oheň, který znázorňuje pálení zrádce Jidáše.

Velikonoční pondělí je v povědomí většiny lidí spojováno s pomlázkou a mrskáním. Tento zvyk se u nás objevil ve 14.století na venkově, kořeny má však v pohanských zvyklostech. Velikonoční pondělí má povahu lidových veselic.

K velikonocům také neodmyslitelně patří zdobení vajec. Pro lidi to představovalo symbol nového života a potažmo i vzkříšení.                     

Hody hody doprovody dejte vejce malovaný nedáte-li malovaný dejte aspoň bílí slepička Vám snese zítra jiný.

Básnička na řechtání

Ach, ty Jidáši co sto učinil že jsi svého mistra židům prozradil. Zato budeš v pekle pykat s ďáblem Luciferem tam přežívat.

Židi nevěrní jako psi černí kopali jámu Ježíši pánu, aby ho jali ukřižovali na Velký pátek do hrobu dali, na Bílou sobotu vstal Ježíš z hrobu.

Sbírejte hospodyňky červená vajíčka malovaná a na ty vajíčka pište slovíčka ať se vám srdéčka zaradují.

(ŘECHTAT).

Hody hody doprovody dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný dejte aspoň bílí slepička Vám snese zítra jiný.